Dráty 2017 / říjen 2017
Byl jsi pozdravit svoji urnu?
Líbal černo, svým zeleným srdcem lístek….
Spláchnul starost, zklíčené temno,
upustil páru a zamet pod stůl.
Myslel zas k sobě, znovu, né jednou.
Odpust tu, světa torzo. Sekej ruce, mrkej mlsně.
Uprošení sobci s drátem v hlavě,
darebný člověk láme si hnáty,
Plno má na dně, přezmoc v své tlamě,
DráTy!. . .DráTy!. . .DráTy!. . .
Bytost každá, rukou mává,
bystrý, čilá, roztoužená.
U bedny, blesku, do nettu Tondy…
Vasil u rádia heká.
Děcka zvrací, myjí bilbordy…
Bože čaruješ, tak kde jsi.
Přispěj sobcům sladké mysli.
Posyp chilly rudý stolec,
pospěš k lidstvu s rozumem.
Pokochej se zbytku lesa,
pozdrav, popřej zvířeti.
Na vzduch sleva vzejde jistá,
super cetka, vyjde ti.
Sloní zuby za pasem, od krve, jak nechal sobec.
Volí sebe, zmatené lidstvo,
Esa u vínka, klesá vzpomínka…
Copyright © 2014-2022, Tomáš Jiras