Střepy prázdné lahve / listopad 2017
Samota vlaje ji v průvanu,
ticho a šum prázdné lahve.
Prostá a překrásná nahota v obalu,
zlato prošlé, schované nadně.
Sama se pere o to své,
sama si bere života.
Plyne si dál už nechce,
jen padá a padá jej ochota.
Po zemi víno, v odraze tma,
heká a svíjí se strachy.
Smrdí, už je jí to jedno.
Důležité v kamnech světa,
teď zbyl ji jen kožich a prachy.
Copyright © 2014-2021 , Všechna práva vyhrazena autorem.